Ako som na tom s domácimi mazlíkmi

30. srpna 2011 v 12:10 | Sinai |  Čo mi slina na jazyk prinesie
Ako iste viete z fotiek, teraz máme v domácnosti mačacieho mazlíka. Lízi, pouličné mača, ktoré sme aj našli na ulici. No možno nie všetci viete, že som mala aj králika. Moje prvé čisto moje domácie zvieratko bol králik. Už ho niet. Už sa mu nikdy nepozriem do tých lesklých čiernych okáľov...a Lilli mala ich naozaj krásne. Okrem Lilli a Lízi sme mali aj zajaca -barana Cilka, kde som až neskôr zistila, že je to samec. A potom ešte rybičky a kocúra. To už bolo naozaj dávno.

Jedného dňa sme ju ako vždy presunuli s prepravkou na vysokú trávu, aby mala čo chrúmať. Vždy sme ju na tráve nechávali celý deň, mala potom pekný, zdravý kožúšok. No keď sme vstávali, ja som ako prvá ju vždy išla skontrolovať. No tentokrát ma mama predbehla, išla jej dať čerstvú vodu a žrádlo. Ako som došla k prepravke, zdvihla ju, mama tam len tak stála a mala čudný pohľad. V tom mi to došlo. Prepravka bola prázdna. Neváhala som ani chvíľu a išla som sa poobzerať okolo chaty...no nikde nebola. Mama mi potom neskôr na rovinu povedala, že ju už nenájdem. Musela utiecť, nejak nadvihnúť tú prepravku. Líška to zrejme nebola, lebo po útoku líšky zvyčajne ostávajú stopy. Minule som videla pri našej chate ako líška požiera kačku, ktorá zrejme priletela z priehrady, pri ktorej máme chatu. V ten večer som nespala. Pamätám si tú noc akoby to bolo včera. Nemohla som prestať na ňu myslieť. Nehanbím sa za to, že som za ňou vtedy neustále ronila slzy. Možno sa to navonok nezdalo, ale ja som ju mala veľmi rada. Ešte dnes cítim ten strašný pocit smútku a pochybujem, že sa ho ešte niekedy zbavím.
Neviem, možno som bola na vine, možno som človek, ktorý si nezaslúži mať nejakého mazla. Nechcem sa začať vyjadrovať akoby som to ani nebola ja, ale nedá mi to nepovedať, že v mojom srdci je veľká rana, ktorá sa už asi nikdy nezahojí. Môžem si kúpiť celé zajačie osadenstvo, ale moju Lilli mi už nikto nevráti. Sakra, vždy pri téme králik začnem mať v krku takú veľkú hrču. Nerada o nej rozprávam, ale chcela som, aby ste vedeli ako to s ňou a so mnou naozaj bolo. Najhoršie je, že sa nemám s kým porozprávať...rodičia niesú na toto vhodní. Tí ma akurát odbijú, že mám mačku a nemám sa tým zaoberať. Ja som sa vlastne s nikým o tom veľmi nebavila. Naposledy s mojou kamoškou, lebo došlo k istej hádke, ale to je teraz jedno. Blog je istá cesta, ako sa s tým môžem s vami podeliť. Nemám žiadneho priateľa, ktorý by bol so mnou vždy a všade. Teda, až na super susedku a pár fajn spolužiakov. Ale inak si musím vystačiť sama. Aj keď sa dá celkom zaujímavo porozprávať s mačkou, a ja niesom žiadny psychopat, nieje to to, čo potrebujem.

No som vďačná aspoň za ten blog. Nebyť jeho, tak to doteraz dusím v sebe ako nejaký škodlivý plyn.
Tak fajn... aspoň na čas som si uľavila. Tipujem, že aj tak si polovica návštevníkov a čitateľov tohto blogu tento článok celý neprečítajú. Možno že dostanete mikrospánok po prvej vete, ale čo s tým narobím. Tento článok píšem a som celkom sama sebou, nič z toho čo som písala, nieje falošné. Ale tieto citové výlevy nemávam v spoločnosti :D
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Xavier Fender Xavier Fender | Web | 30. srpna 2011 v 13:34 | Reagovat

Zvláštní, já si nikdy nedokázal ke zvířatům vytvořit takovéhle pouto. Vlastně k jednomu ano, jmenoval se Péťa, byl to křeček. Mohl jsem za to, že zemřel. Bylo mi tehdy asi šest let a nějak špatně jsem ho nesl. Opravdu jsem se tehdy rozbrečel, když jsem si uvědomil, že zdechnul. Že zdechnul kvůli mně. A pak mi mamka koupila jiné, krásné, černé, ale já už se k nim nedokázal tolik uvázat. Asi jsem se bál toho, že by se stalo něco podobného jako s Péťou - a vlastně i stalo. Nechcípli, ale museli jsme je dát pryč. Tehdy už to nebolelo. Nebo bolelo - bolelo mě to, že se musí minulost opakovat. Ale žádné jiné zvíře už si mě nikdy tak nezískalo. Bál jsem se, že o ně přijdu ... vždycky jsem o všechny přišel. Takže vím, jak se cítíš. Ono to vážně hodně bolí.

A neboj, článek to není rozhodně špatný. Chceš rozbor? :-D No, radši ne, jen jednoho jsem si všiml, co mě zpočátku dráždilo - používáš hodně "no". Ale líbí se mi jinak ten styl, kterým píšeš. Je takový elegantní ...

Původ "bleskovky" už mě nechává poměrně chladným, daleko víc mě zajímá původ "rychlovky". Vlastně mě na to upozornil nějaký návštěvník mého blogu, když sjem "rychlovku" pořádal. Řekl, že mám úchylné nápady .. :-D

2 Skříteček2 Skříteček2 | Web | 30. srpna 2011 v 13:39 | Reagovat

První dostavec jsem usínala, ale prostřední a poslední už se mi četl jako po másle. Proč by jsi se měla stydět, že za zvířátko roníš slzy? Naopak zvířátko to na nebíčku vidí a je rádo, že jsi je měla ráda! Blog je nádherný, je to jedinečná komunita, kde můžeš být sama sebou, musíme za něj být vděční, i když se občas funkce serou. :-)

3 Sinai Sinai | Web | 30. srpna 2011 v 13:51 | Reagovat

[2]: Úsinala? To poteší :D

4 Mrs.Siminka Mrs.Siminka | Web | 30. srpna 2011 v 16:51 | Reagovat

Víš co, nebudu tě teď otravovat na chatě, jen si poslední dny prázdnin užij a až dojedeš, tak mi napiš a domluvíme se.. jsem ráda, že mi jej uděláš a neboj, požadavky nebudou velké! :-D

5 ♥Mája ♥Mája | Web | 31. srpna 2011 v 14:40 | Reagovat

i můj mobil (LG GT 350) má jen 2 megapixely !! :// a ten náš společný digitální foťák se 7.megapixely nestojí za nic :D

6 Werí Werí | Web | 3. září 2011 v 14:49 | Reagovat

Když příjdeš o zvířátko, vždycky to bolí. Už jsem přišla o pár potkanů a kocourka. Teď máme doma potkánky 4... bohužel 2 holčičky už jsou moc nemocný a dlouho už tu taky nepobudou.
Jenže teď jsem si pořídila psa... a až teď jsem si uvědomila, jak moc může člověk zvíře milovat a hlavně...jak to zvíře může milovat tebe.
Nestyď se za to, že jsem pro zvířátko brečela... protože to jen znamená, že jsi ho měla moc ráda.

7 Monča Monča | Web | 4. září 2011 v 10:40 | Reagovat

Já taky brečím když mi nějaké zvířátko odejde a nestydím se za to. To s Lili je mi líto, když jsem byla hodně malá, byli mi asi 4, tak jsem zapoměla přikrýt králíkovi s morčetem ohrádku a přes noc je zabila kuna. :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama