Čo ma k takému správaniu vedie?

6. dubna 2012 v 21:24 | Sinai |  Čo mi slina na jazyk prinesie
Hmm tak ako by som začala...snáď tým, že sa až pričasto sťažujem na sestru. Už ma poznáte istú dobu a môžte si z toho vyvodiť, že čo sa týka tohto, som riadny zlostník. To sa ani nezdá, že sa vie tký obyčajný človek tak nahnevať. To ani nieje hnev, to sú záchvaty amoku. A v poslednom čase to znova začína...tá chvíľa, keď ma sestra začne podpichovať a vyrývať..a keď stratím zvyšky sebaovládania a začnem sa správať ako šialený magor...to je niečo. A prečo vlastne? Prečo sa takto správam? Čo ma k tomu vedie? Nie som psychológ, ale mám jednú zaujímavú teóriu. Nuž, ja už som toho prežila dosť, to sa ani nezdá. Okrem nepodstatnejších vecí som prežila aj smrť príbuzných. Dokonca aj záhadný útek môjho milovaného králika. Ale vráťme sa k tej horšej časti - smrť. Smrť blízkeho. To bude ono. Moja babka bola nenahraditeľná ako každý iný človek...mala som s ňou tak krásny vzťah. Každé prázdniny ako malá som ku nej chodievala.Toľké chvíľe sme spolu prežili. A už jej niet. A čo mi ostalo? Niečo nápadne podobné akejsi traume. Mám dojem, že moje správanie ovplyvnila smrť mojej babky. Bola som na ňu strašne naviazaná, po jej smrti sa mi celý život začal pomaly ale isto...bez cenzúry to napíšem...dosierať. Začala som byť protivnejšia, odtiahnutejšia, nervnejšia. Ja si myslím, že je to kvôli tomu. A tým, že k mojej "dokonalej" povahe patrí aj tá nadľudská precitlivenosť sa to ešte zhoršuje. To má potom človek chuť urobiť čokoľvek. Niečo, aby zabudol. Alebo aby na tú hroznú vec aspoň nemyslel. A to je sakramentsky ťažké.
Ja už neviem čo s tým mám robiť, keď sa aj snažím to zmeniť, tak to nejde! Príde mi to ako nejaká vada. Avšak nie vrodená, ale získaná časom. Existujú lieky na neovládateľné stavy? Možno tak sedatíva nie? Alebo rovno ústav. Hej, ani tam by ma nechceli. Viete, aký je tam prechod? Začína to nadávkami. Potom zvyšovanie hlasu. Až napokon rev na celý barák, zabuchnutie dverí, až padá omietka...šialenstvo jedným slovom. Ešteže mám Lízi. Môj zvierací anjel, stelesnenie nevinnosti, bez ktorého by som skončila ktovie kde. A je mi jedno, koľko škrabancov od nej mám, koľkokrát ma pohrýzla...ona dokáže ublížiť maximálne tak fyzicky. Ľudia dokážu aj fyzicky aj psychicky. Svinstvo. Zdepať ľudí, ktorí vonkoncom za nič nemôžu, to je to pravé orechové, však?

Čo mi naozaj je? Čo je vo veci? Môže byť jeden človek celkom milý nenápadný a ešte k tomu fotograf (ťažká umelecká duša, poznáte to) a zároveň agresívny blázon? Nechápem...moje chápanie akosi zaostáva za realitou. A nehovorte mi, že je to puberta. Takto nevyvádzala v mojom veku ani moja prehnitá sestra. Je to všetko hlavne kvôli nej,nemôže držať jazyk za zubami, nemôže ma chvíľu nechať na pokoji. Musí dráždiť. To by inak nebola ona. Milujem argumenty na moje nadávky na ňu, že je to moja sestra. No a čo, je mi to u riti, keď sa tak nespráva! Všetci s radosťou vravia, že ja som na vine. Super, za všetko nakoniec môžem ako inak ja. Ja, ja, ja a nikto iný.

Čert to ber, zase mi je z toho zle. Prečo to sem vôbec píšem...tak či tak to nikoho zaujímať nebude. Drísty.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Amelie Amelie | Web | 6. dubna 2012 v 21:32 | Reagovat

Milá Sinai, to víš, že to budeme číst, vždyť Tě máme rádi. Jsi milá dívka. Já ti rozumím. Trochu je to pubertou (vím, že jsi zakázala to psát), ale také popichováním tvé sestry. Jako starší BY měla být rozumnější, ale bohužel není. Popichování nemá nikdo rád. Ani já ne. Když mě popichuje a uráží manžel, mám chuť ječet a řvát, ale už nemůžu...Jednou se naučíš to zvládat, neboj se. Jednou to přijde. Já když už nevím, tak odcházím..třeba do vedlejší místnosti. Volovi je lepší se vyhýbat. :-D

2 Skříteček2 Skříteček2 | Web | 6. dubna 2012 v 21:33 | Reagovat

Tak tohle bude hodně stupidní komentář. Nemůžu si pomoct, ale hrozně mi připomínáš samu sebe. Taky mám takovéhle amoky, taky nevím, jak se toho zbavit, taky jsem zoufalá a nevím, co mám dělat. Ještě že mám zvířata a internet, kde se můžu potkat s normálníma i nenormálníma lidma. Jak jsem řekla, stupidní komentář.

3 Amelie Amelie | Web | 6. dubna 2012 v 21:40 | Reagovat

[2]: Zvířata jsou prima psychoterapeuti..pohladíš kožíšek a je ti líp.

4 Veronika Veronika | Web | 6. dubna 2012 v 21:49 | Reagovat

Sinaiko, já ti rozumím. Lidé dokážou sakra ublížit! Mě neubližuje rodina, to v žádnép případě. Mě ublížili svinští spolužáci. Když je člověk odsouzený být celých devět let ve společnosti, která ho nenávidí a uráží, cosi to v člověku zanechá. Ale vždy jsem měla to domácí zázení.

Víš co ti poradím? Ser na sestru. Nenechávej se vyprovokovat. Mám takový dojem, že jí to zkrátka a dobře dost baví. Nevybuchuj, ale odraž její narážky nějakým opravdu tvrdým způsobem, který jí ublíží. nebo minimálně přinutí přemýšlet. Každá ženská umí pěkně ublížit jediným slovem, takže ty to umíš taky! Ukaž ségře!

5 Veronika Veronika | Web | 6. dubna 2012 v 22:02 | Reagovat

Těch lidí je nespočet. co to mají na hovno. Ale všechno se dá zvládnout. Víš co je ale na palici? Že dokud jsem byla na základce vše jsem potichu snášela a mlčela. Al teď když jsem vypadla a chdím do třídy se suprovejma exotama upadám častěji do depresí. Nedělá mi třeba vůbec problém se psychycky zhroutit ve škole...Víš ono je nejhorší, že když se svěříš někomu se svým problémem, on má strašnou potřebu tě obejmout a ukázat ti, že tě má rád. To je úžasné, ale na druhou stranu, pokud ses do té chvíle neerozbrečela tak po obejmutí, tě to nemyne. Takhle právě dochází k těm záchvatům pláče... I když pak si člověk uleví...

6 Veronika Veronika | Web | 6. dubna 2012 v 22:13 | Reagovat

Ty jsi můj člověk :D Je to hloupé, ale co se s tím dá dělat? Víš já bych si to na základce taky nedovolila, hlavně kvůli těm debilům, já bych jim tu radost nuedělala.  I když jsem byla na dně a chtělo se mi vyskočit z okna, tak jsem to neudělala, právě k vůli tomu, že by z toho měli radost. Objímání je na to taky mizerné, vždycky se rozbrečíš, když tě někdo vezme kolem ramen a řekne ti, že to bude dobré. To se na naší základce stát nemohlo, ti by mě nakopli a řekli, že to bude už jenom horší, ať se připravím...
Ikdyž postupem času je to pravda přestalo bavit, možná za tomohla i učitelka, která mě neměla ráda a očkovala je proti mě. Kdo ví, ale už bych ty časy nechtěla. Nikdy.

7 Veronika Veronika | Web | 6. dubna 2012 v 22:24 | Reagovat

Já jsem si jistá, že mě by skapat nechali, alespoň na takovém prvním stupni určitě. Možná by byli rádi, že jsem pryč. A kdybych náhodou přežila, tak by se měli alespoň o čem šuškat za mími zády. Super. Nikdy bych jim tohle nedopřála.  Na to jsem příliš hrdá. Ale holky ze zdrávky jsou fajn. Možná si dovolím i tvrdit, že zapadám. Akorád by měly méně objímat, to totiž moc nezvládám :-D :-D Zkrátka jsem nikdy nezažila, aby mě měl někdo ve třídě tolik rád. A už nikdy nikomu nic neprozradím aby neměl důvod objímat :-D

8 Xavier Fender Xavier Fender | Web | 6. dubna 2012 v 22:58 | Reagovat

Asi to nebude ani tak tou ztrátou blízké osoby, jako spíš tím neustálým popichováním příbuzného. To ponižování člověka zlomí. Říkáš si, že je to v pořádku, že to snáší každý ... ale pak vybuchneš. Mně se to takhle alespoň stává. Zažívám to, co ty se sestrou, akorát se mnou takhle zachází matka. Neustále ze mě dělá debila nebo sobce, když se jí to hodí. Povyšuje se nade mě, že ona v mém věku trojky neměla. Bravo, ale já chodím na gympl, ona si baletila, ani neměla fyziku! A matiku taky jen krátce! Nemůže porovnávat předměty na konzervatoři s tím, co se učím já. A přesto stále srovnává. A to člověka zdeptá. Někdy mám chuť křičet a poslat ji tam, kam bych mnohdy ani učitele informatiky neposlal.
Bolí to
A ta ztráta bolest umocňuje ... I já ztratil babičku ... před třemi lety ... a stále si vyčítám, že jsem se s ní nedokázal pořádně rozloučit. :-( Měl jsem příležitost, ale nešlo to ... :-(

Chápu tě. Život je svině. Jenže jen někdo má tu příležitost )a není to šťastná příležitost) všimnout si toho. Nechápu )a zároveň obdivuju) ty blbce, kteří si ničeho nevšímají. Mají vypatlané mozky a nic neřeší ... Nechtěl bych být tak primitivní .... a nebo chtěl, ale to bych nikdy nesměl poznat, jaké to je vědět. Chtěl bych být bezstarostný. Jenže to už nejde.

Doufám, že se brzy situace urovná ... u obou ... :-)

9 Moniska Moniska | Web | 7. dubna 2012 v 17:58 | Reagovat

Znám ten pocit a naprosto tě chápu. Nejhorší je, že nemáš člověka, který ti pomůže a podpoří. Moje spolužačky-kamarádky pořád říkají že se jim mám svěřit atp., ale když to udělám, řeknou, co to řešíš, kvůli takový kravině seš smutná? Zvířata nerozumí tomu co říkáš... i kdyby rozuměli, nikdy by tohle neřekli. Lidi jsou zkažení, zvířata ne.

Možná tomu pomohla smrt babičky, ale největší zle ti dělá tvá sestra. Je škoda, že ani rodiče jí nic neřeknou. Ale možná je lepší, že to neřeší, možná by to ještě zhoršili. Mě řekli, že patřím do ústavu..

10 kiki.mich kiki.mich | E-mail | Web | 8. dubna 2012 v 15:31 | Reagovat

Naprosto chápu jak se cítíš.. před rokem jsem zažívala úplně to samé.. Bylo to tím, že ze mě denodenně dělal někdo blázna,debila,blbce.. O to horší to bylo, že mi to dělala právě vlastní matka. Pevně věřím v to, že se to naučíš ovládat, já s tím stále bojuji.. Tvá sestra by se měla trochu uklidnit.. Ještě, že máme ty zvířátka, že?

Co se týče mého štěstí, jsem šťastně zadaná, chodím na různé akce a bývá to fajn (i když se ožeru a.. no radši mlčim :D).. teď už jen čekám, kdy tohle fajn období přejde :/

11 ♥Mája ♥Mája | Web | 8. dubna 2012 v 19:52 | Reagovat

Absolutně tě chápu..
člověk se dokáže hodně změnit,když mu odejde milovaná osoba

tu vadu má podle popisu nejspíš tvá sestra.Měla by se naučit sebeovládat.

Já to říkám pořád,že jedině zvířata jsou nejlepší společníci,kteří stojí při tobě,ať se děje cokoliv..
a Lízi je tvůj skutečný anděl jen ve zvířecí podobě :)

ale tak přeju ti hodně sil ať to nějak zvládneš =)

(http://www.facebook.com/#!/photo.php?fbid=374046725949751&set=a.325292864158471.74341.325270704160687&type=1&theater  ; doufám,že se ti to zobrazí,je to dost výstižné =) :D )

12 Ivuše Ivuše | E-mail | Web | 9. dubna 2012 v 10:42 | Reagovat

Takoví bývají umělci často. Takoví jsou nejlepší......... 8-)
Sinai...nechce se mi věřit, že by to s tebou bylo tak zlé. Přece musí být východisko... Řešení... Snad se ti ulevuje alespoň, když se můžeš vypsat sem na blog... Vyřvi se tu! Tady můžeš. A ostatní tě pochopí. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama